Poslední část audiovizuálního projektu je věnována kantátě Otvírání studánek Bohuslava Martinů. Tuto skladbu uvedl Pěvecký sbor GJP v roce 2016 při příležitosti křtu CD Láska notovaná a vzhledem k jedinečnosti díla vznikla myšlenka mít jej také trvale zaznamenané. Pandemická situace ovšem dovolila natočit pouze sólové části této skladby, které jsou v klipu zaznamenány.
Skladatel Bohuslav Martinů (1890 – 1959) zaujímá v české hudební historii vedle Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka jedno z předních míst. Studia hudební skladby ho v roce 1923 přivedla do Paříže, kde zůstal téměř dvě desetiletí, než jej nacistická hrozba donutila změnit místo působiště na Spojené státy americké. Zde se kromě kompozice věnoval také pedagogické činnosti. Do konce života pak působil ještě ve Francii, Itálii a Švýcarsku. Vývoj politických poměrů v Evropě vedl k tomu, že jeho hudba i osoba byly v Československu hned v 50. letech prohlášeny za nežádoucí, a tak se Martinů do své rodné země již nikdy nevrátil.
Od prvního odloučení od vlasti se tedy Bohuslav Martinů ocitl v roli poutníka, který se z cizího prostředí ohlíží domů. Cizí prostředí v něm mohutně posilovalo vědomí národní sounáležitosti, což se později ještě emocionálně vystupňovalo pádem Československa do nesvobody po mnichovských událostech a během německé okupace za druhé světové války. Z jeho tvůrčí dílny se pravidelně vynořovaly formy konvenčně přijímané jako české a z domova byl téměř neustále žádán o skladatelskou spolupráci – obvykle už předem s akcentem na české látky, mnohdy určené v předlohách lidovou poezií či předními domácími básníky.
Kantáta Otvírání studánek (1955) vznikla podle básně Miroslava Bureše. Skladba byla zkomponována pro soprán, alt, baryton, recitátora, ženský sbor a doprovod, který tvoří dvoje housle, viola a klavír. Úvodem vlastní kantáty vypráví zpěv altových a sopránových hlasů společně s recitátorem o každoroční tradici čištění studánek (otvírání). Většinou byl tento obřad spojen se symbolickým zaháněním zlé moci a neštěstí. Tyto rituály jsou rozvinuty do sborových i sólových zpěvů, kde soprán patří královničce a alt sasance; obřad vrcholí sborovým zpěvem. Závěrečné barytonové sólo náleží poutníkovi, který se do milovaného kraje vrací zpět (= Bohuslav Martinů). Martinů považoval tuto skladbu za svůj opětovný ideový návrat ke kořenům, jimiž byl spjat s vlastí a s rodným krajem – Vysočinou.
